Hřbitovy nejsou jen místa k uctění památky zemřelých. Mnohdy jsou i svědky sporů mezi pozůstalými

2. listopadu 2015

Každý rok s nadcházejícím svátkem Památky zesnulých, u nás tradičně označovaným jako „Dušičky“, přicházejí do Kanceláře veřejného ochránce práv stížnosti lidí, které se týkají sporů o hrobová místa a nepietního nakládání s ostatky zemřelých.

Na ochránkyni se nedávno obrátila pozůstalá vdova s žádostí o pomoc ve věci vrácení urny s popelem zesnulého manžela, která byla uložena na hřbitově v obci, kde žili společně se zesnulým manželem. Jednoho dne při návštěvě hřbitova s překvapením zjistila, že urnu z hrobu někdo bez jejího vědomí a souhlasu odstranil. Stěžovatelka v dopise vyslovila domněnku, že urnu bez jejího vědomí a souhlasu ze hřbitova odvezla její švagrová (sestra zesnulého manžela), která byla jeho jedinou příbuznou.

Spory mezi příbuznými zpravidla pramení z nedostatku informací o tom, jak hřbitovy fungují a jakým způsobem je upraveno užívání hrobových míst. Pozůstalí mnohdy netuší, že součástí dědictví je také náhrobek na hřbitově, který je nutné v dědickém řízení u notáře projednat. Zapomíná se i na povinnost informovat správu hřbitova o tom, že původní nájemce hrobového místa zemřel, včetně informace, na koho nájem hrobu přešel, jinými slovy, kdo je dědicem a novým nájemcem hrobového místa.

Pozůstalí si přitom často neuvědomují, že výhradně nový nájemce hrobu bude do budoucna rozhodovat o tom, jaká bude jeho výzdoba (vzhled a nápisy na pomníku) a také o jeho případném zrušení. Nezřídka jsou v hrobě uloženy ostatky členů širší rodiny a může tak nastat situace, kdy nájemce hrobového místa, který je členem pouze jedné části rodiny (může to být strýc, teta, neteř, bratranec) rozhodne o zrušení hrobu, aniž by to ostatním příbuzným předem oznámil. Tito příbuzní často až při návštěvě hřbitova u příležitosti svátku „Dušiček“ zjistí, že byl hrob zrušen a náhrobek se jmény jejich předků byl odstraněn.

Zákon o pohřebnictví nevyžaduje, aby se zrušením hrobu souhlasili ostatní příbuzní, ani neukládá nájemci či hřbitovní správě povinnost informovat příbuzné o zrušení hrobu (ukončení nájmu hrobového místa). Současně platí, že bez souhlasu nájemce hrobového místa nesmí nikdo další s ostatky zde uloženými ani hrobovým místem samotným nakládat. 

Zrušení hrobu či přemístění urny s ostatky zemřelého bez vědomí, souhlasu či dokonce proti vůli nájemce hrobového místa by mohlo být přestupkem spočívajícím v jiném hrubém jednání.

Zrušení hrobu či odstranění urny může být jinými pozůstalými vnímáno jako necitlivé a negativně se dotýkající jejich práva na pietní nakládaní se zesnulými předky jako součást osobnostních práv zemřelého. Ochrany osobnostních práv se mohou pozůstalí domáhat u soudu. Otázku naplnění skutkové podstaty přestupku jiným hrubým jednáním by byla oprávněna posoudit příslušná přestupková komise na základě oznámení o podezření ze spáchání přestupku.

Každý případ je však nutno posuzovat individuálně, včetně zohlednění toho, zda k přemístění urny s popelem či zrušení hrobu došlo ve zlé vůli nebo po dohodě a s vědomím ostatních pozůstalých.